2015

Objevování nového světa

Co všechno se může o prázdninách stát? Třeba to, že vyrazíte na tábor, jako naše skupina a hned první den ztroskotáte na neobydleném ostrově, jako se to stalo naší partě táborníků. Ničeho jsme se však nezalekli a protože jsme měli štěstí, natrefili jsme na tajemného šamana, který se uvolil nás naší cestou provázet.

A co jsme udělali jako první? Ano, vydali jsme se prozkoumat okolí! A když už jsme ho zkoumali, tak jsme ho rovnou zakreslili do mapy, protože každý správný táborník ví, jak s mapou pracovat a s buzolou na táboře zachází lépe (a možná i častěji) než s kartáčkem na zuby. A protože jsme chtěli okolní divočinu prozkoumat poctivě, rovnou jsme v ní přespali a na ohni si uvařili ten nejlepší guláš, co kdy kdo jedl.

Po návratu z průzkumné výpravy, nás čekaly další důležité úkoly. Hned prvním z nich bylo postavit si obydlí. Protože jsme lidičkové tvořiví, zvládli jsme to bez pomoci jakýchkoli již vyrobených věcí – vystačili jsme si s klacky, trávou a nějakým tím chroštím, prostě jen tím, co les kolem nás nabízel. Jenže k čemu nám je obydlí, když nemáme vodu a neumíme lovit? To bylo naším dalším úkolem. Vodu se nám podařilo zajistit hravě, jen její přenášení pro nás bylo náročné, ale naštěstí jsme i to zvládli. A lov? Každý oddíl nachytal tolik bizonů, že jsme měli potravy, že bychom jí mohli rozdávat.

Půlku tábora už jsme měli skoro za sebou, když nás navštívil kmen potulných domorodců. I když se z počátku domorodci obávali, abychom jim ostrov nezničili, dokázali jsme si je získat tak moc, že někteří jsou našimi přáteli dodnes, kdy je příležitostně v jejich divočině navštěvujeme.

Ačkoliv zná náš kmenový šaman mnoho mocných kouzel bohužel nezná všechny. A tak se i nám stalo, že nás zachvátila zrádná nemoc, o které jsme nevěděli vůbec nic, pouze to, že proti ní musíme rychle zasáhnout. Neváhali jsme však ani vteřinu a nenadálou situaci využili k učení se novým věcem a i když to bylo náročné a zdálo se to nemožné, dokázali jsme vyvinout účinný lék, který všechny osadníky ostrova vyléčil a my mohli v osidlování ostrova pokračovat.

Protože jsme už dříve zjistili, že ostrov není zcela neobydlený, jak se na první pohled zdálo, rozhodli jsme se od ostatních kmenů přiučit jejich způsoby komunikace. Nebyly to však kouřové signály, jaké používali indiáni, ale mnohem důvtipnější metody. Pochopit je nebylo zprvu úplně jednoduché, ale nakonec jsme je zvládli a s ostatními kmeny se zvládli dorozumět téměř jako rodilí domorodci.

A protože už se náš čas na tábořišti chýlil ke konci, kmenová rada zasedla a rozhodla, že se z ostrova pokusíme dostat. Zabalili jsme si své saky paky a vydali se na místo našeho ztroskotání. Ačkoli jsme nevěděli co tam najdeme, měli jsme štěstí. Po chvíli prohledávání okolí se stalo něco nečekaného! Objevil se vlak, který nás odvezl až do Rakovníka, kde na nás čekali nedočkaví rodiče.

A tak jsme si užili další ročník tábora, prožili nezapomenutelných 14 dní a těšíme se na další nová dobrodružství.