2010

Středověk

Kdo by někdy nezatoužil stát se rytířem. Jet na majestátném oři, v nablýskané zbroji a zachraňovat princezny či prostý lid od nájezdů proradných lupičů, tak jak to známe z různých příběhů. I my jsme zatoužili po tomto úžasném dobrodružství a tak jsme se vydali do středověku, na naši pouť k získání rytířského titulu a nehynoucí slávy. Jak to tak ovšem bývá, žádné takové dobrodružstvé není jednoduché…

Byli jsme rozděleni do čtyř družin a hned jsme dostali první úkol přímo od krále. Každá správná družina má přeci svoji zástavu a tak nás král poslal na křížovou výpravu, abychom si svoji zástavu zasloužili. Cesta to nebyla snadná, naším největším nepřítelem byly bolavé nohy a těžký batoh s výbavou na zádech. Ovšem to nebylo nic, co by nás mohlo zastavit. Když jsme se všichni vrátili se svojí zástavou zpět do hradního městečka, byla dokonce uspořádána menší oslava za naši statečnost. Hned příští ráno jsme zjistili, že rytíř se musí naučit rozumět i svým poddaným, a proto jsme celý den strávili na poli a pomáhali místním zemědělcům s jejich úrodou. Byla to vskutku nelehká zkouška, ovšem večer jsme mohli jít spát s pocitem dobře odvedené práce. Další den jsme pro změnu dokazovali sílu své víry a přesvedčení, když jsme pomáhali kněžím v klášteře. Nejspíš s námi kněží byli velice spokojeni, neboť další den nás požádali o pomoc v boji proti kacířům a čarodějnicím. Následující den jsme se vydali na trh, abychom zkontrolovali, zda nějaký obchodník nešidí své zákazníky na mincích, nebo zda neprodává nekvalitní zboží. Naštestí se většina kupců v našem městečku ukázala jako poctivá a těch pár nepoctivých bylo zavřeno do šatlavy. Hned další ráno nás čekalo příjemné překvapení. Do městečka dorazili potulní kejklíři a obchodníci a přivezli sebou spoustu zábavy a velmi chutných darů. Řekli jsme si, že se nenecháme zahanbit, a tak jsme i my sami secvičili vlastní kejklířské vystoupení a našim návštěvníkům ho předvedli. Večer král uspořádal karneval, kde se tancovalo, jedlo a šťáva tekla proudem. Bohužel asi nějaký nepozorný komorník zapomněl před spaním zhasit všechny svíce a tak se stalo, že jsme další den museli bojovat s požárem. Aby toho nebylo málo, když jsme vše uhasili, rozšíríla se zpráva, že městečko postihl mor a proto jsme se vydali na cestu za léčitelem, aby nás před morem ochránil. Naštěstí jsme dorazili včas a léčitel tak mohl každěho zachránit. Poté král rozhodl, že jsme se již dostatečně osvedčili a tak jsme přístí den strávili s jeho pobočníky, kteří nás učili, kterak se správně dobývají hrady a tvrze. Ovšem bojování není vše, co musí rytíři zvládnout. Rytíře dělá rytířem i jeho vybrané chování a tak nás další den čekala lekce z hradní etikety za asistence králových osobních slouhů. Nicméně jsme si neodpočinuli nadlouho, neboť zvědové přišli s hlášením, že se blíží neprátelská armáda, tudíž jsme se museli přichystat na nadcházející bitevní vřavu. Bitva to byla lítá, nepřátel mnoho, ocel třískala o ocel, ovšem povedlo se nám vyhrát a král nás za to všechny odměnil rytířským titulem. Naše snažení se tedy vyplatilo. A aby toho nebylo málo, král uspořádal den po bitvě rytířský turnaj na naši počest. Večer po turnaji se konala obrovská hostina se vším co k tomu patří. Maso se točilo na rožni, zpívalo se, hodovalo…

Myslím, že výlet do středověku se nám vydařil podle našich představ, a užili jsme si rytířského života dosytosti.