2009

Divoký Západ

Jaké to bylo na Divokém velečínském západě, ptáte se. Inu znáte to, drsné.

Nejprve se osadníci ze starého kontinentu museli vydat na strastiplnou cestu na Západ. Nic lehkého to nebylo. Hledali novou ještě neosídlenou zemi. A měli štěstí, v okolí malého městečka Velečín City byla poslední volná půda. A tak byly založeny 4 nové osady. Bylo třeba začít pěkně od píky. Osadníci si vykolíkovali území, pokáceli stromy a zpracovali dřevo. Ve městě proběhla dřevorubecká olympiáda. První domky rostly. Pak bylo třeba spojit se s okolním světem. Přijel tedy Pony expres, čili koňská pošta. Ale to osadám nestačilo, chtěly mít taky železniční spojení a tak se ho vydaly hledat do okolí. Vrátily se až druhý den, ale koleje našly. A jako by ani to nestačilo, byla zřízena i dostavníková přeprava, jenže ouha… opratě se přetrhly a tak bylo třeba vyrobit nové. Dalšího dne se místním farmářům rozutekly krávy z ohrad, museli jsme je tedy pochytat a ochránit před vlky. Bylo to náročné na kovbojské dovednosti, to mi věřte. A pak byl v našem městečku pěkný frmol, mnoho lidí se k nám přijelo podívat. Obyvatelé totiž secvičili malý westernový muzikál. To vám bylo slávy. Ještě ani písně v uších neutichly a už nám hrozilo nebezpečí přepadení bandity. Osady, teď už pěkně prosperující, se rozhodly postavit si silné obranné věže a zbrojnice. Ale bylo pozdě, desperáti byli všude v okolí, a nezbývalo než se jim postavit jako muž muži. Většina byla přemožena, jen Big Boss nikde. Na druhý den jsme se ho jali vystopovat a zlikvidovat tak možné nebezpečí. Díky statečnosti a odhodlání se to místním povedlo. Ale ani poté neměli osadníci chvilku klidu na zvelebování osad, museli se také vypořádat s bojovnými indiány, a pak si nalovili něco bizonů, na kůži a na maso. Zásoby nerostného bohatství se pomalu tenčili a bylo třeba zase hledat v okolí, a o nové suroviny se utkat s šerifovými pomocníky, kteří dohlíželi na zdárný průběh výstavby a hlavně střežili zákon. Bylo to velké štěstí, že jsme okolí důkladně prozkoumali, našli jsme totiž naleziště zlata. Rozdělili jsme si klajmy, a těžilo se jak o závod. Zlatá horečka propukla, každý chtěl zázračně zbohatnout. Večer kovbojové a kovbojky své zisky mohli ještě zvýšit v casinu, za svoje zlato si pak vydražili životně důležité věci: bublinkové limonády, oříšky, bonbony, křupky… prostě všechno, co drsní muži a ženy potřebují. Za 14 dní stihly v osadách vyrůst chatrče, mlýny, saloony, banky, pily, pošty, železniční stanice, kostely, obchody i vězení. A obyvatelstvo se hojně rozrostlo o nové dřevorubce, pošťáky, vozky dostavníků, kovboje, dělníky, pistolníky, doktory, barmany, bankéře a dokonce nového pomocníka šerifa.

A jaké to tedy bylo na Divokém velečínském západě? No, přeci krásné.