2007

Piráti z Velečína

Viděli jste to ve filmech, četli jste to v knihách: piráti jsou stateční a krásní mladí muži a ženy se zlatými náušnicemi a nablýskanými botami. V rukou mají meče a pistole, ale nikdy nikomu neublíží… tedy kromě padouchů. Kdo by nechtěl zažít taková dobrodružství, jaká zažíval kapitán Jack Sparrow ve filmu? A tak i my, velečínští táborníci, jsme se nalodili na starý dobrý škuner a vyrazili po stopách bájného pokladu. Nejprve bylo nutné složit mapu z mnohých dílů, což nebylo zcela jednoduché, avšak naše posádky se do toho s vervou sobě vlastní pustily.

Z PIRÁTSKÉHO DENÍKU:

Den prvý, neděle 15. července roku dvoutisícíhosedmého: Tak jsme vypluli na naši pouť. Za pokladem. Naverbováni do pěti posádek jsme se vydali pro první díly mapy.

Den druhý, pondělí: Dnes nás zastihla hustá mlha. Vše plníme poslepu.

Den třetí, úterý: Rozhodli jsme se opatřit si kompas, neb bez něj se na moři nedá orientovat. Starý vychytralý pirát nám nabídl, že nám opatří kompas, když mu prokážeme malou službičku. A tak nás poslal pro vodu pěti moří. Balíme to nejnutnější a vyrážíme.

Den čtvrtý, středa: Dokázali jsme to! Našli jsme vodu z pěti moří a donesli ji tomu starému prohnanému mořskému vlku. Dodržel své slovo a kompas nám opravdu sehnal. S novou nadějí se navracíme ke své lodi.

Den pátý, čtvrtek: Jen co jsme dorazili, stihla nás ale další pohroma. Pomalu se nám začaly ztenčovat zásoby, nic nebylo zadarmo. Kuchař, podezřele vypasený, za jídlo vyžadoval všeliké služby. Posádka je hladová a neklidná.

Den šestý, pátek: Dnes už zásoby máme, kuchař sedí ve věznici. Obloha se podezřele mračí, zvedá se zlověstný vítr… Naše tušení se vyplnila. Celý den řádila bouře. Teprve nyní, k večeru, jsme, celí znavení, zahlédli na obzoru pevninu.

Den sedmý, sobota: A skutečně! Dopoledne jsme dorazili na pustý ostrov, i když tak úplně pustý zase nebyl. Museli jsme si dát pozor na tlupu domorodců, jež nás chtěli oloupit o naši mapu, pitnou vodu a jídlo.

Den osmý, druhá neděle naší plavby: Konečně máme štěstí. Ráno se z hlásného koše ozvalo: „Loď na obzorúúú.“ Byla to loď návštěvní přivážející nám cenné pochoutky a dary. Dnes uléháme s plnými břichy.

Den devátý, pondělí: Takto posilněni jsme pak levou zadní zvládli tu dnešní lítou bitvu s jinými korzáry, zvítězili jsme. Máme děla, máme zlato.

Den desátý, úterý: Dnes se ukázalo, že jsme od těch zpropadených krys chytli kurděje. Tato zákeřná nemoc se projevuje různě – slepotou, němotou, křivicí, zchromnutím, naše kapitány dokonce připravila skoro o rozum. Musíme opět na pevninu pro medicínu. Máme ji, mužstvo je zachráněno.

Den jedenáctý, středa: Ta nemoc nejspíš způsobila, že jsme pozbyli na obezřetnosti a naši loď napadl veliký kraken. Má mnoho chapadel. Je ohromný. To bude náš konec!

Den dvanáctý, čtvrtek: Usekali jsme mu chapadla a zdolali ho, ale náš škuner byl tuze moc poničen, takže dnes musíme spravit palubu, ráhna i plachtoví, než se vydáme na další plavbu.

Den třináctý, pátek: Opět jsme vypluli, tentokrát už najisto – pro veliký poklad. Zbývá nám poslední díl mapy. Cíl je jasný. Proplížit se v ta místa a hledat a pátrat. Byl tam! Na místě vyznačeném červeným křížkem, ve veliké truhle se skvěl ohromný a moc dobrý poklad. Bylo nutné získat na starých pirátech klíče, ale to už byla maličkost.

Den čtrnáctý, sobota: No a tak jsme to včera řádně oslavili, a pěkně po pirátsku! Tančilo se, zpívalo. A jak to bylo dál? No poklad jsme si rozdělili a s chutí snědli. Dnes vyklízíme kajuty, poslání bylo splněno, čekají nás doma.

Tak zase příště, milí piráti… nebo vlastně… nashledanou za rok… v jiném příběhu.